Učení
Úvod k tématu — česká adaptace MIT OCW
Jak se učíme? Jak nám naučené věci pomáhají přežít a úspěšně se pohybovat ve světě? V této lekci prozkoumáme různé druhy učení, od klasického podmiňování po složitější modely, a jejich místo v každodenním životě. Věnujeme se také souvisejícím pojmům, například naučené bezmocnosti a odložení odměny.
Klíčové pojmy: klasické podmiňování, operantní podmiňování, Ivan Pavlov, vyhasínání, generalizace, malý Albert, naučená bezmocnost, Edward L. Thorndike, odložení odměny.
Výklad SBCZ: podnět, chování a důsledek
Když po zvuku oznámení okamžitě saháš po telefonu, můžeš sledovat naučené spojení podnětu s očekávanou událostí. Klasické podmiňování se týká vztahu mezi podněty: jeden začne předpovídat jiný. Operantní podmiňování se týká vztahu chování a jeho důsledků. Pokud po určité akci pravidelně přijde výsledek, který chování posílí, jeho pravděpodobnost se může změnit. Tyto dva popisy nejsou zaměnitelné, i když mohou v běžné situaci působit zároveň.
Generalizace přenáší naučenou reakci na podobné podněty. Rozlišování pomáhá rozpoznat, kdy podobnost nestačí a očekávaný výsledek nenastane. Když je jedno oznámení důležité a jiné jen propagační, člověk se může postupně naučit reagovat rozdílně. Vyhasínání znamená slábnutí naučené reakce při změně podmínek, například pokud podnět přestane předpovídat dřívější výsledek. Neznamená automaticky trvalé vymazání zkušenosti. Přenos učení je proto závislý na kontextu a historii, ne pouze na jednom zobrazeném upozornění.
Pro vlastní studium si zvol malé pozorovatelné chování: například po lekci vysvětlit jeden pojem vlastními slovy. Rozliš, zda chceš podporovat skutečné porozumění, nebo jen kliknutí na další stránku. Pokud odměňuješ pouze otevření materiálu, neměříš tím pochopení. Stejná otázka platí pro produktové metriky: co konkrétně se uživatel učí a jaký důsledek po jeho akci následuje? Poznatky o učení mají pomoci vytvořit přehlednou zpětnou vazbu a dobré podmínky pro dovednost. Samy neopravňují k tvrzení, že jednoduchá odměna spolehlivě ovládá každého člověka.
Ověř si porozumění — překlad otázek MIT OCW
Příklad 1: Ve studii Lewického z roku 1985 měli studenti krátký kontakt s výzkumnicí s krátkými vlasy a brýlemi. Když jí položili otázku, odpověděla buď negativně, nebo neutrálně. Poté měli studenti v jiné místnosti oslovit jednu ze dvou dalších výzkumnic. Jedna se první výzkumnici podobala více, druhá méně. Pokud první reagovala negativně, studenti se častěji vyhýbali druhé výzkumnici, která jí byla podobnější.
Příklad 2: Pavlovův pes se naučil slinit při určitém tónu, ale ne při podobných tónech, které nikdy nebyly přímo spojeny s potravou.
Pojmenuj a vysvětli dva psychologické procesy popisující tyto příklady. Vymysli další příklad každého procesu.
Vzorová odpověď z původního materiálu
První studie je příkladem generalizace. Člověk nebo zvíře se naučí reagovat i na podněty, které připomínají původní podmíněný podnět. Generalizace umožňuje očekávat, že situace podobné původnímu podnětu spojenému s určitým výsledkem přinesou podobný výsledek.
Druhá studie je příkladem diskriminace neboli rozlišování. I když jsou nové podněty podobné podmíněnému podnětu, lidé a zvířata rozpoznají, že se liší dostatečně, aby nemusely vést ke stejnému výsledku. Mohou tak očekávat, že podobné, ale odlišné situace přinesou jiné výsledky.
Příkladem generalizace je odměna za dobře vypracovaný domácí úkol a přenesení očekávání odměny na další situace vyžadující vlastní úsilí. Příkladem rozlišování je naučit se podávat ruku při prvním formálním setkání v jedné kultuře, ale rozpoznat, že obdobné setkání v jiné kultuře podání ruky vyžadovat nemusí.